Čas letí jak blázen a i my jdeme pomalu do finiše! 🙂 Potenciální termíny porodu mám hned dva – 20.10. nebo 28.10. Gynekolog v Gennetu mi tvrdil, že si je jistý, že jsem otěhotněla rozhodně 27.1. (méně romantická varianta těsně před mou oslavou třicetin) a stanovil mi termín 20.10., můj normální gynekolog si však myslí, že je pravděpodobnější verze 2.2. (romantická varianta na Fuerteventuře), ačkoliv mi při každé prohlídce u něj říká, jak má Natálie abnormálně dlouhý nohy, velkou hlavu a že prostě svými rozměry spíše odpovídá dřívějšímu početí. Ale že mi to už nebude v těhotenské průkazce měnit. A tak jsem si radši pro tuto velkou událost vybukovala hned celé rozmezí 20.10.-28.10.2018. Pokud vám tyto dny nebudu brát telefony, ČambiTour nezkrachovala, jen prostě budu intenzivně pracovat na budoucnosti naší firmy 🙂

Pokud miminko plánujete, či již čekáte, možná vás bude zajímat, jak vypadaly první měsíce mého těhotenství, zda jsem se odvážila cestovat a podobně. Z cestovatelského hlediska si myslím, že jsem se zpátky rozhodně nedržela. Je to částečně i tím, že většinu letenek jsem měla nakoupenou už před otěhotněním a jen jsem zvažovala, zda odcestovat nebo nikoliv. A tak se Prenatálka ještě ani nenarodila a už navštívila 7 zemí světa. Jako několikadenní buňka kitovala v Atlantském oceánu (na svou obhajobu – to jsem o ní ještě samozřejmě nevěděla), letěla Ryanairem z Fuerteventury do Prahy, později lyžovala ve Flachauwinkelu, jezdila na paddleboardu v Monopoli, šnorchlovala s carettami a dugongem v Egyptě, zvedala a přistávala kite taťkovi Danečkovi na Lefkadě, pařila na koncíku Bruna Marse v Irsku a užívala si termálních lázní v Německu. Většina cest tedy proběhla v druhém trimestru, který je pro cestování boží. Nyní ale zpátky do trimestru prvního 🙂

PRVNÍ TRIMESTR – nekončící opice

Znáte to ostatně i z filmů – hlavní hrdinka po ránu běžící zvracet do záchodové mísy = těhotná hlavní hrdinka. I já jsem si takový dny zažila. Přibližně 6 týdnů mi bylo neustále strašně špatně a když jsem vám třeba někomu vytípla telefon, vězte, že nebyla prostě na řešení vaší svatební cesty ta pravá chvíle. Když se k tomu přidala navíc strašná únava, o frázi, že těhotenství je nejkrásnější období života ženy, jsem velmi silně pochybovala.

Bohužel jsem se v prvním trimestru nevyhnula antibiotikům – z ničeho nic mě přepadl zánět močáku, který měl tak rychlý průběh, že jsem skončila do několika hodin na pohotovosti. Tehdy jsem si taky uvědomila, jak to malé oba chceme. Dan mi řekl, jak se o mě a buňku strašně bál, když jsem dlouho nevycházela z ordinace. Měl vytřeštěný oči a já se rozbrečela samou láskou k němu. Všechno dobře dopadlo, antibiotika zabraly a dokonce jsem pak i odjela do Alp. A abyste si nemysleli, že jsem nezodpovědná matka – náš výlet do Rakouska jsem konzultovala se svým gynekologem. Řekl mi, ať jezdím kabinkami či vyhřívanými sedačkami, užiju si jarního, březnového sluníčka a ať si ideálně nic nezlomím. Slíbila jsem, že to bude hlavně o procházkách a modrých sjezdovkách a s nadšením jsem frčela do svého oblíbeného Flachauwinkelu. Furt mi bylo špatně od žaludku a nějak mi nedošlo, že když na sjezdovkách budu dělat obloučky, že mi z těch zatáček bude ještě hůř. A tak jsem jezdila zejména šusem traverzy a mírné svahy a trávila i hodně času v hospodách testováním, jaká z polévek mi udělá nejlíp. Počasí stálo za prd, bylo vesměs -11, bílá tma a nikdy jsem tak intenzivně nemyslela na slova svého gynekologa jako v momentě, kdy jediná cesta ze zapadlých sjezdovek byla starou, otevřenou, ledovou sedačkovou lanovkou, která jela jak šnek. Močák vydržel, já s malou taky a Natálka tak navštívila během svého „indoor“ života už druhou překrásnou zemi.

DRUHÝ TRIMESTR – super jízda!!!

Jak jsem již výše naznačila, můj druhý trimestr byl ve znamení cestování a byl naprosto boží. Malý bříško, energie na rozdávání, mraky božích cestovatelských zážitků. Pokud plánujete otěhotnět, směřujte své cesty právě do tohoto trimestru. Jen s tím Egyptem jsem to trochu přepískla – jako všechno dobrý, jen 41 stupňů ve stínu prostě není ideální klima pro těhotné ani za předpokladu, že těhotenské nevolnosti jsou už pryč a v našem klimatickém pásmu jinak překypujete energií.

TŘETÍ TRIMESTR – odpočítávání dnů do porodu

Možná si říkáte, jak se může žena těšit na porod. Poté, co přibere za 8 měsíců 17 kilo, valí se jak sud, permanentně má oteklý nohy, bolí ji v kříži, nemůže pořádně spát, nemůže dělat skoro žádný sport, nenavlíkne na sebe žádné své oblíbené oblečení, přítel jí říká (ačkoliv láskyplně) melounku, funí jak slon, cítí se jak slon a vypadá jak slon – tak se fakt může, věřte mi to nebo ne, na tento okamžik těšit 🙂 Já se navíc ani porodu nějak nebojím. Zvládne ho většina samic na světě, tak já snad taky!

Těším se, až budu zase zpátky sama ve vlastním těle. Jo, asi to bude masakr. Hodně probdělých nocí, šestinedělí ve jménu hormonální bouře, kolotoč uspávání-kojení-odříhávání-přebalování-uspávání. Ale strašně už se těším, až naší holčičku uvidím. Až jí budu držet v náručí a ukazovat jí svět. Stromy, ptáčky, louky…a úplně nejvíc hory, moře a oceány. A SOPKY. A….pláž Porto Verde v Monopoli. Joooo a Lido Bambú v Monopoli! A barevný kajty na obloze. A…

Už aby to bylo <3