Jsem přesně tři týdny v ČR a přesně tak dlouho v kuse pracuji – každý den, včetně víkendů. „Jak můžeš bejt prosimtě unavená, když ses nedávno vrátila z tý Havaje?“, ptá se mě kamarádka, když jí říkám, že už nějak zase nemůžu. Vysvětlím jí, že já jedu do extrémů. Normální člověk žije stylem 5 dní práce 09-18, 2 dny volna. Já jedu stylem 30 dní práce (s pauzama na sport) nezřídka i 09-23, a pak třeba týden „dovolená“, kde pracuju 17-22 h. Mám krásnou práci, která mi umožňuje žít krásný život. Ale někdy jsou ty moje všední dny prostě divoký.

Dnes ráno se probouzím nějaká protivná. Bolí mě záda, třeští hlava, možná je to i tím, že jsem do půlnoci pracovala a z posledních sil dodělávala jednu cestovní smlouvu, protože mi paní slíbila, že do půlnoci může podepisovat. S vypětím všech sil vytvářím ve 23 h smlouvu, vše po sobě zkontroluji a posílám paní. Ta mi jen napíše: „manžel nakonec usnul, tak to dokončíme zítra, dobrou“. S pocitem stále nedokončené práce padám do postele.

Ráno vstanu a rovnou běžím k PC, kde naleznu podepsanou smlouvu od paní. „Super, můžu objednávat!“, zaraduju se. Radost mě však za chvilku přejde. Jednalo se totiž o zájezd od jedné lowcost německé CK, u které nelze rezervace, tedy je třeba zájezd po dodání cestovní smlouvy rovnou fixně koupit. Kontaktuju obratem obchodní partnery v německé CK, kde zjišťuji, že se v noci změnily ceny a je to už aktuálně mnohem dražší. Bohužel toto se může čas od času stát, ceny letenek na pravidelné dopravě se neustále mění. S paní řeším její dovolenou intenzivně už dva týdny, což je hrozně dlouhá doba. Když je dobrá cena, chce to prostě brát hned, jinak se zejména u zájezdů do exotických destinací na pravidelné dopravě dostáváme do takového bludného kruhu. Klient se ozve dva dny od zaslání nabídky, ale to už nabízené lety často nejsou. Nabídnu tedy zájezd na nových letech za jinou cenu, klient potvrdí za tři dny, ale už to zase není. Já jsem vyčerpaná, klienti jsou naštvaní a nikam to nevede. Jenže když zase na klienty tlačím, že je třeba rychlého rozhodnutí, tak mají pocit, že jim nedávám čas na rozmyšlenou. Jo, tohle budu muset ještě nějak optimalizovat!

Po ránu ještě vyřeším několik emailů a běžím na tramvaj. Čeká mě bláznivý den, kombinace práce od PC se zařizováním a obíháním. Vzpomenu si, že dlužím kamarádce, která je chudák po operaci, odpovědi na její zprávy a po cestě na tramvaj jí namlouvám na Whats App novinky a snažím se jí vynahradit pár dní, kdy jsem jí nestíhala odpovědět. Po cestě do centra se stavím v Karma Yoga zaplatit lekce jógy se začátkem dnes v 18:45. Mám z toho radost – po měsíci s minimem sportu (http://tohlenevymyslis.cz/jetozmetek/) se konečně pomalu vracím zpátky ke svému milovanému pohybu!!!

Poté pokračuji do kanceláře, kde odkládám PC a vyzvedávám 20 kg katalogů, které mi cestovky, i přes má četná vysvětlení, že jsem zejména online prodejce, stejně posílají. S vidinou každoroční podzimní dřiny, kdy vždy likviduju tunu katalogů, nekompromisně vyndavám z krabice tři kusy a zbylé tahám po částech do sklepa naší budovy, kde máme popelnice na papír.

Z kanceláře vyřeším několik emailů a letím na poštu, protože chci poslat svůj Lady comp na reklamaci (o něm někdy příště :D) a při té příležitosti koupit pár pěkných pohledů zasněžené Prahy a poslat je zahraničním obchodním partnerům. Na poště mile pozdravím nepřijemně se tvářící paní za přepážkou a s úsměvem se ptám na pohlednice zimní Prahy. Paní mi mou pozitivní energii zpátky rozhodně nevrací, naopak mi ji dost nekompromisně bere. S kyselým obličejem mi ukazuje varianty pohlednic. Dvě si vyberu, poděkuju a jdu je napsat. Odcházejíc od přepážky z povzdálí slyším jak „moje paní“ říká kolegyni lehce opovržlivým tónem: „prosimtě ukliď to, vona si ta ženská vzala jen dva“. Sedím tam u stolečku s propiskou a přijde mi to nějaký nespravedlivý. Měla jsem sto chutí potom paní požádat o známky do Itálie stylem „vona ta ženská, co si vzala jen ty dva pohledy, by prosila ještě jenom dvě známky do Itálie“. Kdybych měla bojovnou náladu, tak bych to asi udělala, ale dnes jsem se zmohla jen na mokrý oči. Kromě pohledů jsem odeslala i ten Lady comp na reklamaci, jenže jsem byla nějaká špatná z tý ženský, a tak jsem zapomněla do balíku připojit i fakturu a reklamační list, který posléze nacházím v kabelce. Doklady tedy alespoň vyfotím a odešlu emailem.

Z pošty si to rovnou mažu za obchodními partnery, kterým nesu eura za jeden zájezd a naopak si tam nějaká eura vyzvedávám. Nacházíme pro paní z rána alternativní řešení, která jí přímo z pobočky partnerů telefonuji a dolaďujeme ještě nějaké další obchody. Je 13:23 a já mám být ve 13:30 na obědě v Jiné Krajině s naším nejmilejším specialistou na letenky. Mám takový dojem, že zase nestíhám. Popadám desky s eurama, zběsile se loučím s partnery a letím do metra, které mi má přijet za 3 minuty. Využívám tohoto času a volám mamince, aby poslala jednomu klientovi cestovní smlouvu. Skáču do metra, eura se mi sypou z desek. Sbírám je a cítím se tak nějak zoufale.

Po cestě z metra Karlovo náměstí do Jiné Krajiny pracuji za pochodu. Vytvářím email, kam píšu paní alternativní nabídky ještě písemně, přičemž málem nabourám do lampy. Na oběd přibíhám s patnáctiminutovým zpožděním. Petr se nezlobí, Petr mi rozumí. Sám totiž náš poslední oběd zrušil hodinu předem, protože nestíhal. Probíráme pracovní věci a je to super. Uvědomuju si, že spolu spolupracujeme už 7 let. 7 let jsme každý den v kontaktu, přičemž jsme se nepohodli snad jen jednou. Z oběda odcházím dojatá, jak dobrý lidi mám kolem sebe. Oči mi vlhnou podruhý.

Z oběda letím přímo do kanceláře, kde usedám k počítači a mám tři hodiny na normální práci. Řeším jeden email za druhým, přičemž paní, co jí nedopadl ten zájezd, alternativní nabídky stále nepotvrzuje. Říkám si, že za 13 dní jsme s paní toho probraly už strašně moc a ze zajímavosti se dívám, kolik nabídek ode mě dostala. Dostávám se k číslu 36. Jsem v šoku a docházím k závěru, že budu muset omezit počet nabídek, které klientům zpracuji, protože tohle není prostě možné. Poctivá schůzka, kde s klienty vše proberu, následně první zpracovaná nabídka, kterou třeba ještě dvakrát zdarma předelám. Ale ne třicetšestkrát 🙁 Paní je moc slušná, ale já jsem z tohoto obchodu naprosto vyčerpaná a ona vlastně taky. V zápětí dostávám email od paní. S napětím čekám, jakou alternativní variantu si vybrala. Místo toho mi posílá dotaz se zněním „a co toto?“. Přikládá link, který nefunguje. Cítím zoufalství. Vypadá to, že budu řešit nabídku 37.

Po práci v kanceláři jedu konečně na vysněnou jógu. Všichni meditují a já řeším, jak omezit ten počet nabídek, které každý klient dostane. Na jógu chodím už tolik let a stejně nedovedu pořádně meditovat. Dávám si další novoroční předsevzetí – v roce 2018 se naučím alespoň na chvíli „vypnout“. Já to prostě dokážu!!!