Dnes oslavila Natálka své pětiměsíční „narozeniny“ a náramně jsme si to spolu užily 🙂 Když od nějakého dne čekám hodně, většinou se všechno po… no, však víte co 🙂 A když od jiného dne nečekám vůbec nic, mile mě překvapí. Třeba jako ten dnešní, který byl naprosto nádherný!

Všechno začalo boží nocí, během které se malá sice dvakrát vzbudila na jídlo, ale podruhé jsem jí prostě řekla, že nedostane, že má dietu a že spíme dál 😀 Na pětiměsíční prohlídce totiž vážila 7,3 kg (měsíční přírůstek 1 kilo) a měřila 67 cm (měsíční přírůstek téměř 4 cm), což je cca dvojnásobek běžných změn (a čímž dorostla své kamarádky narozené o dva měsíce dříve). Následně to tedy zalomila a vstávaly jsme až v půl osmé ráno. Pecka!

Po ranní hře jsem si uvědomila, že jedeme za dva týdny do Rakouska a malá nemá cestovní doklad. Hlavně, že každému klientovi připomínám, že musí i malé miminko cestovat na vlastní doklad, haha. Kovářova kobyla! A tak po hodince a půl hraní malou stylově obléknu do džín, botiček a mikinky a vyrážíme na mnou oblíbený úřad do Podskalské. Přijíždí nám téměř ihned nízkopodlažní tramvaj, pán mě pustí sednout, Natálka ukázkově usíná.

Vystupujeme na Jiráskově náměstí, Natálka spinká a počasí je ucházející. Procházíme se po Náplavce, koukáme na Pražský hrad, Vltavu, labutě a je nám krásně. Svobodááá!!! Po chvíli narážíme na výstavu fotografií švýcarského umělce. Kochám se, baví mě to!

Následně přijdeme na úřad a s potěšením zjistíme, že jsme druhé v pořadí. Natálka se probouzí, má náladičku. Paní za přepážkou milá, trpělivá, do třetice se povede roztomilá fotka. Vypadá to, že Naty to bude na občance slušet nejvíce z celé naší rodiny! Paní mě též uklidňuje, že OP bude hotový už za dva týdny. My do těch Alp přeci jenom odjedeme. Wohooo!

Přichází hlad – já do sebe hodím banán, ale Naty potřebuje prso. Rozpačitě se rozhlížím po chladných chodbách úřadu, když v tom si všimnu dětského koutku. Vcházím do něj a tam tři pohodlné kojící pohovky, hromada hraček a přebalovací pult. Wow!!! Naty se s nadšením přisává a já se raduju, jak nám vše vychází! Od kojení poptávám ubytování v Římě a odpovídám několika lidem a deleguju práci na zaměstnankyně, ze kterých mám fakt děsnou radost. Následně chci Naty přebalit, avšak zjišťuji, že mi v cestovní tašce došly plíny. Nenechám se rozhodit, Naty vracím počůranou verzi a z úřadu rovnou mířím do drogerie.

Pěšky dorazíme na Národku, kde pořizuju nejen plíny, ale i nějaké vybavení do domácnosti a bublifuk. Natálka spinká, přepadá mě hlad – dávám si super oběd ve veganském bistru v Quadrilu. Následně se Naty probouzí a já mířím rovnou do kanclíku, který se osvědčí jako geniální herna pro děti. Natálce se tam líbí, s nadšením kouše do nafukovacího letadla Air Seychelles a já dále pracuju na klientovi Řím. Baví mě to a začínám mít naději, že brzy budu moci chodit do kanceláře a Natálka se stane mou plnohodnotnou parťačkou! Mohla by makat jako skartovačka starých cestovních smluv, ha! 🙂

Ve Spálené ještě navštěvujeme kamarády z PR Mollo, Natálka opět ukázková, pouze jim tam poslintá pohovku v zasedací místnosti. Všichni jsou na mě tak miloučký. Jsem šťastná.

Když se kočička dostatečně unaví, pomalu se sbalíme a vyrážíme pěšky směrem Hlavní nádraží. Po cestě navštěvujeme geniální kavárnu s nejlepším dortíkem a kávou. Tenhle den začíná být dobrý kýč. Na Hlaváku lezeme do tramvaje, vystoupíme na Želivského a ještě dáme z handsfreečka hovor s maminkou o práci, rodině a tak různě. Ve výtahu v ČambiTower se moje princezna probouzí.

Zvládly jsme to!!! 6 hodin společně v centru. Bez slziček a krizových událostí. Natálko, děkuju. Budeš mi tou nejlepší parťačkou!!!