První tři týdny mateřství mě učí jedné věci – dělat věci rychle a efektivně, protože nikdy nevím, jestli mi zbývá na vyndání myčky, sušičky, pračky a vyčištění zubů už jen 5 minut, nebo luxusních dvacet. Ano – s miminkem se změní úplně všechno. Proto už dost zdlouhavých vět a zpátky k efektivitě. Tento příspěvek bude v duchu mého mateřského tempa – žádný zbytečný slova nebo činy, jen prosté sdělení informací 😀 Proto omluvte i případné chyby a překlepy, uf!

Mám za sebou docela šílený týden (a ano, realita je o dost krušnější, než jakou znáte z Facebooku – jak se s kávičkou a kámoškama flákám po Riegráčích) 😀 Nejhorší den byl ten včerejší – v rozmezí sedmé hodiny ranní až jedné hodiny noční následujícího dne spala snad všeho všudy dvě hodiny celkem, a to vždy tak po dvaceti minutách. Neuvěřitelné. Zbytek prostě prořvala. A já jsem zrovna jako na potvoru měla milion práce. Ještě teď nechápu, kolik poptávek jsem zvládla v mezičase zpracovat – fakt se ta efektivita práce posunula do úplně jiných rovin.

U Natálky jsme už byli relativně zvyklí, že každý druhý večer začíná kolem šesté až osmé plakat (no dobře, histericky řvát) a končí kolem půlnoci. Může za to pravděpodobně kolika. Tento týden však koliku doplnil tzv. růstový spurt, což v praxi znamená, že máme doma nenasytného hladovce, který mi klove do prsou jako datel, sotva dojí (a ano, mlíka mám dost). Tedy snažím se nějak balancovat mezi přikládáním, kdykoliv chce a přejídáním, které končí vyzvracením hrnku mlíka. Tedy poslední dny jsem jen krmila, brečela, když se pozvracela, že jsem jí nezastavila včas, utěšovala, houpala, nosila, přikládala na bříško teplé polštářky, masírovala bříško, propadala beznaději a modlila se, ať Dan, tyto dny zrovna jako na potvoru mega moc vytížený, je už doma z práce a alespoň na chvíli tu nekončící štafetu převezme.

O to větší odměnou pak je, když to prostě jednoho dne PŘESTANE. Já jsem tušila, že to bude dneska. Za odměnu 🙂 V noci spinkala 4,5 a 2,5 hodiny, tedy jsem si užila jedinečných 7 hodin spánku. Bože! A nyní už budu pokračovat v těch heslech, jak jsem slíbila na začátku příspěvku 😀 (Jsem tak ukecaná!!!)

Vzbudila jsem se a ona ještě spinkala. Boží!

A tak jsem se oblékla, jako za starých časů.

Vyčistila jsem si zuby. Opláchla si obličej. Dokonce si ho namazala „bíbíčkem“ a na rty si dala červený labello. Jo, to bude dobrej den! Cítím se sexy!

Následně jsem šla do kuchyně. Dělám si čaj a ona stále spí!!! Neuvěřitelné. Připravím si jogurt k snídani. Stále spí. Sním snídani a cítím se, po týdnu, JAKO ČLOVĚK!

Nabízím klientům letenky, rezervuji klientům letenky, potvrzuju prodej ubytování do Itálie, poptávám další letenky. Odepisuji několika klientům.

Vyndám prádlo ze sušičky na postel. A děťátko vstává. Nevadí, do skříně ho už nedám, ale super, ráno bylo boží.

Krmím. NEBLINKÁ!

Malá je vzhůru dvě hodiny. Je hodná, nebrečí. Hrajeme si, zpíváme si pulcino pio, cocodrillo, komáři se ženili a další oblíbený pecky. Pokouším se malou uspat. Úspěšně. SPÍ! Je sladká, překrásná, moje. Jsem zamilovaná.

Sedám opět k PC, tentokrát k rohlik.cz, kde objednávám v poklidu nákup za 1350 Kč. Samý dobroty pro lepší dny. Zhubla jsem 10 kilo, navrch mám jen 7 – to mi stačí, těch 7 neřeším, to vyběhám a z dobrot mám radost a energii během náročných dnů.

Ohřívám si polévku. Sním v klidu polévku. Dítě spí DÉLE NEŽ 20 MINUT V KUSE. Boží!

 

Rozhodnu se napsat příspěvek na tento blog. Baví mě to, tenhleten den mě prostě baví! 🙂

Pouštím myčku, doma už to začíná nějak vypadat.

Volají z České pošty, že jsou dole s balíčkem. To se mi stalo poprvé!!! Normálně mi pán volá, je milý, ochotný, nenechává na poště lísteček o nedoručené zásilce s tím, že mě nezastihl…prostě volá. WOW! A nechává mi knížku dole u recepčních, kteří běžně odmítají převzít balíčky s tisíci nadávkami. Ti se smějí a zásilku mi posléze s úsměvem předávají. WOW podruhé. V balíčku je očekávaná knížka Prvootec. Těším se na ní jako malá a dnes vidím zcela reálně, že jí otevřu!

Čtu nedočkavě první stránku, kdesi od prostředka, namátko. Bavím se. Tohle nám pomůže, to bude bomba počteníčko 🙂

Po hodině dvacet se probouzí. Sakryš, čekala jsem aspoň dvě tři hodinky. Nééé. Ale dobrý, to bude ten růstový spurt, nakrmím a usne, bude to dobrý. Určitě dneska nebude plakat, říkám si s nadějí.

PLÁČE. Krmím jí, utěší se. Dojí, usne mi na prsou…ale sotva se malinko pohnu, opět pláče. Pokouším se jí vložit do postýlky. ŘVE. Uf, dopoledne dobrý, ale to odpoledne se mi přestává líbit.

Tak já se loučím. Jdu jí chovat (sakra, všude na posteli to neuklizený prádlo ze sušičky) a doufat, že se nebudou opakovat předešlé dny a malá bude spokojená a nic jí nebude bolet. Protože ona je jinak strašně hodná.